Příběhy ze života: Když nevhodný výběr plemene vede k trápení páníčka i psa

Toužíte od dětství po konkrétní rase psa? Viděli jste roztomilého chlupáče v televizi a teď ho prostě musíte mít? Podobným svodům podléhá při výběru pejska spousta lidí. Myslete ale na to, že při hledání čtyřnohého parťáka jde o mnohem víc. Když totiž povaha a nároky psa neladí s životním stylem jeho lidské smečky, ve výsledku budou nešťastní všichni. Podívejte se na několik příběhů, které ukazují, jak to může dopadnout.

Příběh rodiny Zelených: Společenský pes do kotce nepatří

Manželé Zelení žijí s dětmi v rodinném domku s malou zahradou. Když proto uvažovali, jakého psa si pořídit, byl pro ně zlatý retrívr jasnou volbou. Zaujala je hlavně jeho přátelská povaha a velká trpělivost s malými dětmi. Protože podle pana Zeleného pes do domu nepatří, zůstával hafan často na zahradě sám. Také cesty na výlety, návštěvy a dovolené byly jednodušší absolvovat bez něj. 

I když pejskovi v kotci nikdy nechybělo krmení, hračky ani teplý pelíšek, od sousedů se dozvěděli, že v jejich nepřítomnosti hlasitě vyje a štěká. Štěkot nebo dobývání do domu se opakovalo, i když byli Zelení doma a koukali na televizi. Pan Zelený naznal, že budou muset být přísnější.

Kde je problém? 

Manželé Zelení jednoznačně podcenili důležitost povahy pejska. Rasy vhodné k rodině, mezi které zlatí retrívři skutečně patří, totiž opravdu potřebují být součástí smečky. Milují společné aktivity, výlety a návštěvy. O samotě naopak trpí. To se může projevit štěkáním i vyžadováním pozornosti, které může být mylně považováno za zlobení nebo nevychovanost. Přísnost přitom nevyřeší vůbec nic. Spíš naopak. Bohatě stačí vzít psa s sebou na výlet a zahrnout ho do společných aktivit.

Mezi typicky rodinné rasy, které potřebují být v centru dění, patří kromě retrívrů třeba i bišonci nebo stafordšírští bulteriéři. Při hledání vhodného psa pro rodinu proto dobře zvažte, jestli na něj budete mít opravdu čas. Role doplňku k rodinnému domu totiž těmto pejskům skutečně nevyhovuje.

Příběh pana Karla: Hlídač pro babičku nemusí být obr

Po tom, co jeho maminka ovdověla a zůstala sama ve velkém domě, se pan Karel rozhodl pořídit psa, který ji bude hlídat. Protože má už od mládí zafixované, že nejlepší strážci jsou němečtí ovčáci, přivezl matce v důchodu mladého pejska, aby jí dělal společnost. 

Při další návštěvě ovšem zjistil, že matka psa nezvládá. Hravé štěně po ní skáče a už jí dokonce povalilo, při procházkách si pak dělá, co se mu zachce. Už v mladém věku má navíc sílu jako Herkules a starou ženu za sebou bezohledně táhne.

Kde je problém? 

Větší psi možná na první pohled budí víc respektu, rozhodně ale neplatí, že jsou vždycky nejlepší hlídači. Pan Karel si měl uvědomit, že mladý vlčák potřebuje aktivitu a důkladný výcvik. Ani jedno mu ale stárnoucí maminka dát nemůže. Nevybouřený pes pak ve výsledku zlobí ještě víc a když už se dostane na procházku, žene se stále kupředu.

Přitom i mnohem menší rasy dokáží roli ochranáře skvěle zvládnout. Svoji velikost naopak často kompenzují ještě větší srdnatostí, kdy by za milovaného páníčka položily život. Mezi takové ochranáře patří třeba čivavy. K méně pohyblivým lidem je pak vhodný například kavalír King Charles španěl, který skvěle přizpůsobí své tempo tomu vašemu. 

Příběh Hany: Malý pes neznamená gaučák

Hana bydlí v bytě a už odmalička toužila po psovi. Protože hodně pracuje, chtěla zvolit menší plemeno, které se do bytu hodí lépe. Splnila si proto dětský sen a pořídila si fenku Jack Russell teriéra. Už druhý den, když se vrátila z práce, ale našla doma roztrhané polštáře, noviny i své oblíbené boty. Ani po delší době a pár návštěvách cvičáku se ale situace nezlepšila. Zoufalá Hana proto musela dát fenku na čas k rodičům, kteří mají velkou zahradu.

Kde je problém? 

Je chyba myslet si, že malý pes se automaticky hodí do bytu. Konkrétně Jack Russell svým temperamentem předčí kdejakého chlupatého obra. Tato malá „turbomyš“ nepotřebuje nutně dlouhé procházky, ale aktivitu, ať už v podobě interaktivních hraček, nebo přetahování se. Když mu ji totiž není schopný dát páníček, najde si ji sám, nejčastěji právě demolicí nábytku. Soužití v bytě je s těmito plemeny určitě možné, ale musíte mu stanovit jasné hranice a především se mu postarat o atraktivní program. 

Chcete se podobným chybám vyhnout a najít chlupáče, který se k vám bude perfektně hodit nejen svým vzhledem? Tak si raději přečtěte, jak si vybrat tu správnou rasu.