Velký průvodce psím stresem: Jak pomoci vyděšenému pejskovi

Pes má být hlídač. Trhač. Ochránce domu a rodiny. Ne vždycky je to ale pravda. Je hned několik důvodů, proč se z vašeho mazlíčka může v sekundě stát ustrašený uzlíček nervů. Víte, jak poznat vystresovaného pejska? Zjistěte, proč ho v tom nenechávat samotného a jak z toho kolotoče ven. Připravili jsme velkého průvodce, se kterým už budete na jeho strach připravení.

Jak stres u psa poznat

Váš psí kamarád kňučí, kdykoliv jdete ven. Snaží se utéct. Roztrhá vybavení bytu, pokud ho necháte doma samotného. Třese se a štěká, když k vám přijde návštěva. Schovává se pod gauč před hlasitými zvuky. Pomočí se nebo pokálí. Vyje, sliní, zrychleně dýchá nebo dokonce zvrací. Tyhle všechny příznaky vám dávají jasně najevo, že váš mazlíček je ve stresu a má strach.

Proč musíte strach řešit

Je úplně jedno, jestli se pejsek bojí hluku, lidí, jiných zvířat nebo třeba úplně všeho. Nikdy byste to neměli nechat jen tak být. Dlouhodobý nebo opakující se stres totiž hodně zatěžuje nervovou soustavu i srdce vašeho miláčka. Může ztrácet srst nebo sám sebe pokousat. Strach navíc často vede k agresi a útokům na vás, vaše návštěvy či úplně cizí lidi a zvířata.

Jak se to vůbec stalo?

Páníčci ustrašených pejsků si často říkají, proč zrovna jejich mazlíček. Tady jsou nejčastější příčiny:

• Některá štěňátka se taková bohužel už narodí. Vyděšená byla jejich maminka a mají to genetické. Drží se stranou od jiných zvířat a všechno je stresuje. Je to velmi těžké, ale i s takovými pejsky se dá ještě pracovat.
• Často se mazlíček začne bát v raném věku. Zdravé štěně si hodně hraje se sourozenci, zvyká si s nimi na okolní prostředí i na lidi. Někdy to ale nejde. Třeba kvůli jeho zdravotnímu stavu. Pokud pejsek vyrůstá od malička sám bez dostatečných podnětů, už nikdy si na ně pořádně nezvykne a každá novinka ho vyděsí.
• Asi nejčastěji je chlupáč ustrašený po špatné zkušenosti. Velmi dobře to znají všichni páníčci mazlíčků z útulku, o které se předchozí majitel nestaral nebo je dokonce týral. Může jít ale i o jedinou nehodu, útok cizího psa nebo třeba bolestivé vyšetření u veterináře.
• Pejsek se může chovat vyděšeně, i když ho zrovna trápí zdravotní problém, kterého jste si ani nemuseli všimnout. Nechce, abyste na něj sahali, schovává se.

Co s tím?

Pomoc vystresovanému mazlíčkovi je vždycky na dlouhé lokte. Možná, že už nikdy nebude stejný jako jeho odvážnější zvířecí kamarádi. S hromadou trpělivosti ale můžete dokázat malé zázraky.

• Máte ustrašené štěně, nebo se váš pes začal bát až ve starším věku? Vaše kroky by vždycky měly vést nejdříve k veterináři. Ten by měl zkontrolovat, jestli nemá chlupáč zdravotní problém, kvůli kterému se chová jinak.
• Nejdůležitější je vaše chování ve chvíli, když se pejsek začne bát. Přehnaně ho neutěšujte. Tím ho v tom ještě utvrdíte. Získá pocit, že se děje něco neobvyklého, a jeho strach je na místě. Pokud víte, že se blíží stresová situace, tvařte se, že se vůbec nic neděje. Snažte se odvést pozornost oblíbenou hrou nebo povely. Buďte klidní, sebevědomí. Pejsek by ve vás měl cítit bezpečí a oporu. Minimálně ze začátku se ale snažte těmto situacím vyhýbat.
• Později vystavujte svého miláčka méně stresujícím situacím a postupně jejich míru zvyšujte. Když se bojí hluku, pouštějte mu zvuky nejdříve potichu a postupně je zesilujte. Pokud třeba nesnáší cizí lidi, začínejte s kontaktem na větší vzdálenost, kterou budete postupně zmenšovat.
• Za každý úspěch ho odměňujte pamlskem nebo hračkou. Nikdy ho netrestejte. Ani když najdete mazlíčka zahrabaného do úplně rozcupovaného nového gauče. Neudělal vám to naschvál.
• Pomoci může i trénink na cvičáku nebo psí psycholog. My doporučujeme Michaelu Drábkovou, koučku pro komunikaci se psy, se kterou jsme dělali rozhovor a v nabídce máme i její knížku Znaková řeč pro psy.
• Existují i různé kapky, spreje a další přípravky, které pomáhají pejskovi se se strachem lépe vyrovnávat. Některé produkují feromony, jiné jsou založené na přírodní medicíně či bylinkách. Vždycky je ale nutné je kombinovat i s dalšími kroky.