Lektorka první pomoci: Pejska musí umět zachránit každý páníček

Co dělat, když jde vašemu pejskovi o život? Málokterý páníček může s jistotou prohlásit, že ví, jak svému mazlíčkovi poskytnout první pomoc. To si uvědomila i Zuzana Wildmannová, zvířecí fyzioterapeutka. Když zjistila, že u nás neexistuje ucelená výuka první pomoci pro psy, rozhodla se s tím něco udělat. Každý majitel psa, se kterým se setkala, totiž tápal v tom, jak svého mazlíčka zachránit. Proto se vydala do zahraničí nasát informace, které teď v seminářích předává českým páníčkům. Seznamte se v zajímavém rozhovoru s principy první pomoci u psů.

Pejska může potkat téměř cokoliv. Od přisátého klíštěte, dušení cizím tělesem až po otravu nebo dopravní nehodu. Co je základem správné první pomoci? Existuje například „psí” stabilizovaná poloha?

Základem každé první pomoci je vždy vlastní bezpečnost. Je jedno, zda se poskytuje pomoc člověku, anebo psu. V obou případech platí pravidlo, že bezpečnost zachránce je na prvním místě. Bohužel je poměrně časté, že zachránce, který má v úmyslu někomu poskytnout pomoc, zapomene na vlastní bezpečnost a v lepším případě se “jen” zraní, v horším případě zemře. Bylo již několik případů, kdy pes skočil do jezu a majitel skočil za ním. Taková situace bohužel většinou pro oba končí fatálně.

Pokud potřebuji psa například v bezvědomí uložit do stabilizované polohy, psa pokládám na bok, kdy krk je v jedné ose s páteří, hlava nesmí být zakloněná nebo předkloněná kvůli průchodnosti dýchacích cest. Některá starší literatura uvádí tuto polohu s tím, že zadek psa je podložený, aby byl vyvýšený. Toto opatření považuji za nesmyslné z toho důvodu, že pokud má pes poškozenou páteř nebo pánev, případně vnitřní zranění, zachránce může tímto manévrem stav psa zhoršit.

Pes nedýchá a potřebuje resuscitovat. Jak to zjistíme? A jak oživování probíhá? Liší se průběh od lidské resuscitace?

Pokud jsme u psa, který bezvládně leží, je nutné ověřit, zda je v bezvědomí. Psa oslovíme, vytvoříme zvukový podnět například zatleskáním a lehce ho štípneme do ucha nebo pysku. Pokud pes nereaguje pohledem nebo pohybem, je v bezvědomí. Následuje ověření dechu přiložením ucha k tlamě psa. Dech můžeme slyšet a cítit. Zároveň pokládáme ruku na hrudní koš psa, kdy vnímáme dýchací pohyby. Pokud pes nedýchá, je nutné zahájit resuscitaci.

Při lidské resuscitaci leží člověk na zádech, ale pes leží při resuscitaci na pravém boku, protože hrot srdce je nejblíže hrudní stěně na levé straně hrudníku. Proto masáž provádíme na levé straně hrudníku psa. V laické první pomoci lidí se podle stanov nemusí provádět umělé dýchání u dospělých osob. U dětí je zachováno i v laické první pomoci a u psa je velice vhodné umělé dýchání provádět také. Takže resuscitace psa a člověka je až na anatomické a fyziologické odchylky velmi podobná.

Co by měl z první pomoci ovládat opravdu každý páníček?

Majitel psa by měl znát minimálně obecný postup při první pomoci, který je stejný jako u člověka. Zachovat vlastní bezpečnost, vyhodnotit situaci, zjistit, v jaké situaci zvíře je, tedy jestli je při vědomí, bezvědomí, zda dýchá a nedýchá, a podle toho postupovat. Velká zásada je, že pokud zvíře nebo člověk masivně krvácí a zároveň nedýchá a jedná se tedy o zástavu srdeční činnosti, je nutné napřed krvácení zastavit a až poté resuscitovat.

Bohužel stále mnoho lidí nezná ani základy poskytování první pomoci člověku, natož psovi. U lidí je situace snažší v tom, že vyškolení operátoři záchranné služby volajícího zachránce provedou první pomocí po telefonu. V poskytování první pomoci psu je zachránce odkázán pouze na své dovednosti a znalosti.

Jak poznáme, že na problém už sami nestačíme a měli bychom raději hned vyrazit k veterináři?

Nejsem zastánce toho, aby majitel řešil zdravotní problémy psa doma sám. Bohužel dnes je velká obliba toho, že si majitel hledá diagnózy na internetu, žádá rady na Facebooku a dokonce se jimi řídí. Žádný laik není schopen odborně posoudit stav psa a vyhodnotit rizika konkrétního problému. Proto by měl po poskytnutí první pomoci psa vidět veterinář a rozhodnout o dalším postupu.

Měl by mít každý majitel pejska doma speciální lékárničku, nebo si v nouzi vystačí i s vybavením, které běžně používá pro sebe?

Většina lidí nemá doma lékárničku ani pro sebe. Vřele doporučuji mít v domácnosti určené jedno místo, kde jsou shromážděné věci určené k první pomoci. Opravdu se vyplatí mít doma základní vybavení, jako jsou obvazy, dezinfekce, náplasti, pinzeta a teploměr. Investice není vysoká a v případě potřeby oceníte, že doma výbavu máte.

Vybavení lidské lékárničky je shodné s lékárničkou pro psa, vyplatí se mít navíc tříprocentní peroxid vodíku k vyvolání zvracení a dezinfekci, která se dá použít pro psa (ideálně Betadine roztok). Majitel psa by měl mít doma také kohezivní obinadlo, které je nepostradatelným pomocníkem při obvazování ran.

Jste vystudovaná veterinární zdravotní sestra, věnujete se zvířecí fyzioterapii a pořádáte semináře první pomoci u psů. Co bylo impulsem, který vás dovedl až k první pomoci pro pejsky?

Vždy mě první pomoc bavila a zajímala. Od majitelů psů jsem často slýchala, že se mazlíčkovi něco stalo a oni byli bezradní. Tak jsem se začala zajímat o vzdělávání v první pomoci pro psy. A zjistila jsem, že u nás není žádný koncept. Jezdila jsem tedy na semináře do Německa a Rakouska a postupně jsem sama vytvořila První pomoc pro psy. Trvalo mi to asi tři roky. Akreditovala jsem se jako lektor a nakonec se i přihlásila ke studiu zdravotnického záchranáře na vyšší odborné škole.

Při nácviku resuscitace lidí se používají figuríny. Jak je tomu u pejsků? Existují speciální psí figuríny? Trénujete první pomoc i na živých psech?

Jedna německá firma vyrábí speciální psí figurínu na nácvik resuscitace. Já jsem se s ní setkala na seminářích v zahraničí. Nepoužívám ji z jednoho důvodu - figurína je gumový odlitek psa, který má zvednutou hlavu. Na seminářích kladu důraz na polohu hlavy při resuscitaci psa a poloha hlavy na figuríně s tím moc nekoresponduje. Proto jsem si vymyslela vlastní figurínu, což je plyšový velký pes, který má v oblasti hrudníku všitý mini resuscitační model lidově nazývaný Andula na nácvik resuscitace lidí. Vznikla tak opravdu originální psí „Andula“, která perfektně plní svou funkci už rok a půl a u kurzistů je velmi oblíbená

.

Moji dva belgičtí ovčáci ji na seminářích v mezičase využívají jako polštář a obzvlášť vítáné jsou scénky, kdy se fenka plyšovou „Andulu“ snaží zahrabat do deky :) Moji dva psi slouží na praktickou výuku, co se týče měření tepu, ukázky obvazových technik a fixačních technik. Protože jsou oba úžasné povahy, nic jsem nenacvičovala a prostě na nich začala předvádět, co bylo potřeba. Dneska už jsou oba profesionálové, kteří na semináře chodí moc rádi a znají přesný harmonogram dne. Obzvlášť veselé jsou chvíle, kdy začínám mluvit o fixaci tlamy, beru do ruky obvaz na fixaci, fenka se zvedá z lehu a přichází si sednout vedle mě, abych jí mohla hubu zavázat :)

Je mezi vašimi klienty někdo, o kom víte, že díky semináři skutečně zachránil svému pejskovi život? Nebo je to spíš o těch drobnějších poraněních, která teď umí správně ošetřit?

Ano, jsou. Jsem za to velmi ráda, je to opravdu motivující do další práce. Naposledy to byl případ rozřezané packy maďarské ohařky. Majitelka provedla precizní obvaz packy a fenku dovedla k veterináři, který se podivil nad tím, že noha je správně a profesionálně obvázaná. To opravdu potěší. Takových případů je více, účastníci seminářů se nezapomínají pochlubit. Na každém semináři se najde minimálně jeden člověk, který se mnou udržuje přátelský kontakt i po skončení semináře. Za rok a půl práce a zhruba 35 proběhlých seminářů jsem poznala hrozně moc zajímavých a inspirativních lidí a občasný nebo pravidelný kontakt s nimi mě těší a povzbuzuje do další práce.