10 mýtů a pravd o psech a jejich lásce ke kostem

Vzpomínáte si na školní jídelnu, jak se sbíraly do sáčku zbytky pečeného kuřete? Páníčkové chtěli něco domů na přilepšenou pro pejska. Dneska víme, že je všechno trochu jinak. Koření a sůl jsme sice z jídelníčku našich miláčků vyřadili, ale jak je to se samotnými kostmi? Rozebrali jsme až na morek desítku mýtů a pravd o psích kostech a zjistili jsme pro vás, v čem je zakopaný pes.

1. Mazlíčkům nesmíme dávat zbytky od oběda jen kvůli koření a soli.

MÝTUS

Jídlo, jak si ho upravují lidé, pejskům samozřejmě škodí. Po přidané soli a koření jim bude minimálně hodně špatně. Mnohem víc jim ale ublíží vařené nebo pečené kosti. Tepelnou úpravou totiž mění svou strukturu. Zkřehnou a ztvrdnou. A kvůli tomu se lámou, nejdou strávit a psí žaludek si s nimi nedokáže poradit.

2. Kosti mohou pejska zabít.

PRAVDA

Uvíznutí v jícnu nebo průdušnici, vzpříčení v patře, zánět v pobřišnici, zaseknutí v žaludku nebo střevech. To je výčet těch nejpravděpodobnějších komplikací, které mohou úlomky vařených kostí způsobit vašemu miláčkovi.

3. Chlupáč zvládne každou kost, když mu ji správně naservírujete.

MÝTUS

Už víme, že kosti pro pejska musí být vždycky syrové. Ale pořád nemáme vyhráno. Pozor si musíte dávat i na přísnou kontrolu chovu, ze kterého kosti pochází. Nechcete přece, aby se váš pejsek nakazil parazity, třeba motolicí. Obloukem se proto vyhýbejte divočině a pečlivě hlídejte původ ryb, které mu servírujete.

4. Vepřové kosti jsou lepší než kuřecí.

MÝTUS

Také pejskovi nedáváte kuřecí kosti, protože jsou křehké a mohly by mu uvíznout ve střevech? Je to škoda, protože například takové kuřecí krky, křídla nebo i skelety jsou skvělou potravou. U kostí totiž záleží hlavně na stáří zvířete, ze kterého pochází. Čím je starší, tím kosti víc mineralizují – jsou křehčí a štěpí se. Mladé kuře je tedy vhodnější než například několikaleté prase.

5. Při trávení kostí pomůže pejskům maso.

PRAVDA

Pravidlo číslo jedna: Pejskům dávejte kosti alespoň zčásti obalené masem. Právě maso totiž stimuluje tvorbu trávicích šťáv a enzymů. Když mu naservírujete jen holé kosti, může to vést k příliš tuhé stolici, zácpě a dalším zažívacím problémům.

6. Některým mazlíčkům je potřeba kosti pomlít.

PRAVDA

Každý pejsek si s kostí poradí jinak. Velcí dospělí psi hravě zvládnou i větší kousky a menší kosti jim nebudou stačit. Štěňátkům naopak musíme s trávením pomoct. Kosti jim proto rozbijte v mlýnku nebo mixéru. Záleží také na plemenu psa. Například pejskové s krátkým čumákem nezvládnou kosti bezpečně rozžvýkat a potřebují je také rozemleté.

7. Každý pejsek ocení dobrou kost.

MÝTUS

Chlupáči, kteří jsou zvyklí na kosti a maso, mají přirozeně velmi kyselé žaludeční šťávy (skoro jako kyselina chlorovodíková) a s kostí k obědu si hravě poradí. Dneska ale naše miláčky obvykle krmíme jen konzervami a granulemi a tím jejich žaludek postupně ztrácí schopnost kosti plně strávit. A takovou kostičkou na přilepšenou mu pak jen zaděláte na pořádný malér.

8. Čím větší, tím lepší.

MÝTUS

Stehenním hovězím nebo velkým vepřovým kostem se říká „rekreační kosti”. Chlupáč si je může ohryzávat a čistit si o ně chrup. Musíte ho při tom ale hlídat. Neměl by totiž kosti úplně rozkousat a spolykat, protože většina takových kostí bývá příliš stará a pro pejska nestravitelná.

9. Pejskové si kosti zahrabávají, když mají příležitost.

PRAVDA

Tento reflex našim miláčkům zůstal z dob, kdy byli ještě divokými zvířaty. K zahrabanému úlovku se totiž nedostaly mouchy ani jiní konkurenti, kteří by mu ho mohli zdlábnout. A protože dneska už mají pejskové plnou misku jistou, zahrabávají si poklady spíš pro zábavu. Někdy pak pod zemí neskončí jen kost, ale třeba i vaše bota.

10. Není kost jako kost.

PRAVDA

Jak už jsme si vysvětlili, s kostmi může být někdy potíž. Pokud tedy nechcete vašeho pejska vystavovat možnému nebezpečí, ale přesto byste v něm rádi povzbudili starý instinkt lovce, vyberte mu kost, která je 100% bezpečná. Mrkněte na nepřeberný sortiment pochoutek, které vypadají jako kosti nebo jsou z nich vyrobené.