Seznamte se s vlčáky: Československý vs. saarloosův

Toužíte po temperamentním zvířeti, které v sobě snoubí vlastnosti domácího psa a divokého vlka? Pak jste už určitě přemýšleli o československém vlčákovi. Ale slyšeli jste také o jeho nizozemském protějšku - saarloosově vlčákovi? Ukážeme vám podobnosti a rozdíly, které mezi těmito dvěma plemeny můžete najít.

Armáda, nebo domácí chov?

Československého vlčáka začala křížit naše pohraniční stráž jako vědecký experiment v roce 1955. Chtěli využít vlastnosti pracovního psa a zároveň utužit jeho výdrž a zdraví. O 34 let později se armádě podařilo získat uznání mezinárodní kynologické federace. Ve čtvrté generaci totiž vyšlechtila psy, kterým v těle kolovalo 6,25 % vlčí krve. Díky tomu jsou českoslovenští vlčáci vycvičitelnější, mají lepší výdrž, orientační smysl i bystřejší sluch a čich než německý ovčák.

Naopak saarloosův vlčák je dílem jediného muže. Holanďan Leenert Saarloos nakřížil první štěňata už v roce 1936. Ta ale byla bohužel choulostivá na psinku a do jednoho zemřela. Pan Saarloos ale od svého cíle neustoupil a během svého života úspěšně nakřížil celou řadu zvířat. Jeho příznivcům se podařilo chov udržet a v roce 1975 získalo plemeno uznání od mezinárodní federace jako saarloosův vlčák. A protože nizozemské plemeno nebylo šlechtěné pro práci, je také temperamentnější než československé a považuje se za společenského pejska.

Tvrdohlavé zvíře

Oba vlčáci mají podobnou povahu pramenící z jejich původu. Jsou velmi oddaní svému pánovi, nedůvěřiví k cizím lidem a jejich výchova vyžaduje velkou trpělivost. Tvrdým výcvikem a tresty u nich nepochodíte. Připravte si hromadu pamlsků a pozitivního přístupu.

Saarloosův vlčák je navíc dost plachý. Nemusíte se ale bát, že bude jakkoliv agresivní. Naopak si spíše pořiďte pořádný, nejlépe betonový plot, abyste se vyhnuli útěkům. S ostatními zvířaty nemívá problém, je silně zaměřený na smečku. Pozor ale na drůbež, hlodavce a další. Lovecké pudy v sobě určitě nezapře. Je to také obrovský mazel. Hodiny s vámi dokáže sedět na gauči a jen tak se k vám tisknout. Zapomeňte, že ho necháte celý den samotného na zahradě. Stejně jako československý vlčák je velmi sociální a dlouho o samotě trpí.

Vlčák - ničitel

Oba vlčáci potřebují hodně volného pohybu. Ideální jsou proto do domu se zahradou, kde si ho užijí dostatek. Nezapomínejte samozřejmě na pravidelné procházky. Pejsové zvládnou i desítky kilometrů najednou. Mají v sobě hromadu energie, takže pokud je pořádně nevyběháte a neunavíte, může se vám stát, že se „vybijí” na vybavení vaší zahrady nebo domu. Rozhodně si proto nepořizujte vlčáka, pokud na něj máte málo času a zkušenostmi s péčí o psy také moc neoplýváte.

Do bytu ho nedoporučujeme, protože hlavně saarloosův vlčák jako štěně vám dokáže domácnost kompletně zdevastovat. Nenechávejte ho proto zavřeného bez dozoru. V mladém věku by měl mít možnost být kdykoliv s rodinou, aby měl dostatečný sociální kontakt. Variantou může být i vytápěný kotec venku na zahradě.

Jako vejce vejci

Vlčáci jsou větší plemena. Dorůstají až 75 centimetrů v kohoutku, feny asi o pět méně. Oba typy jsou si velmi podobné. Některé jedince s méně výraznými rysy svého plemena těžko rozeznají dokonce i odborníci. Přesto ale mají prvky, ve kterých se liší.

Velký rozdíl může být v barvě, protože zatímco československý vlčák bývá pouze vlkošedý, saarloosův se vyskytuje v hnědých a někdy i bílých odstínech. Proporce hlavy má saarloos vyváženější. Rozdíl je patrný i ve zašpičatění uší, které má nizozemské zvíře masitější a zaoblenější.

Vlčáka si pořiďte, pokud toužíte po krásném, ušlechtilém a trochu svéhlavém příteli. Počítejte s tím, že nikdy nebude bez přemýšlení respektovat vaše povely. Na druhou stranu vám ale poskytne tolik lásky a oddanosti, kolik jen dokážete snést. A saarloosův vlčák ještě mnohem více.