Proč sbírat psí hovínka?

Stále přibývá více a více zvířecích mazlíčků, hlavně psů a koček. Lidé chtějí mít svého chlupatého kamaráda. Existuje velké množství plemen (malá, střední, velká), a proto si hodně lidí pořizuje chlupatého mazlíka i ve městech. S tím souvisí jeden velký problém, a to psí exkrementy v ulicích. Všude jsou slyšet apely na pejskaře, aby sbírali a uklízeli po svých psech, ale proč, to už tolik slyšet není. Samozřejmě estetika je důležitá, ale osobně považuji za důležitější poukázat na ochranu zdraví lidí.

Trusem zvířat se šíří parazité, kteří mohou napadat i člověka a jejichž vajíčka přežívají v prostředí dlouhou dobu. Mezi takové parazity patří škrkavky (Toxocara canis, Toxocara cati). Dospělí jedinci produkují vajíčka, která odchází z těla hostitele trusem, a tak se dostávají do půdy. Nejnáchylnější k infekci jsou malé děti, které si hrají na zemi nebo odkrytém pískovišti a pak strkají ruce do pusy. K nákaze může dojít i nedostatečným omytím zeleniny a ovoce ze zahrady. Ve střevě se vylíhnou larvy, které migrují cévami do jater, které mechanicky poškozují. Z jater se dostávají do plic, odkud jsou vykašlávány a polknuty a dostanou se zpět do trávicího traktu, kde dospějí a začnou produkovat vajíčka. U člověka jsou larvy často nacházeny i v očích.

Dalším parazitem, který není tak častý, ale nákaza jím je jednoduchá, je měchovec psí (Ancylostoma caninum). Larvy se líhnou v teplém a vlhkém prostředí a dokáží pronikat přes neporušenou kůži člověka i zvířat. Nejčastěji dochází k nákaze při chůzi naboso po písečných plážích nebo pískovišti. Larvy putují v podkoží a místo výskytu larvy je zanícené, zarudlé a bolestivé.

Dalšími parazity, ke kterým je člověk vnímavý, jsou některé druhy tasemnic. Jedná se především o druh Dipylidium a Echinococcus.

Echinococcus multilocularis má definitivního hostitele psovitou šelmu. Člověk může působit jako příležitostný mezihostitel. Z pozřeného vajíčka se vylíhne larva, která napadá různé orgány a vytváří v nich velké měchýřovité boubele. Tyto boubele mohou dosahovat obrovských rozměrů. Bez léčby končí toto onemocnění téměř vždy smrtelně.

K nákaze tasemnicí Dipyllidium caninum dochází ojediněle, protože musí dojít k polknutí nakažené blechy. K nákaze nejčastěji dochází, že zvířeti ulpí infikovaná blecha na tlamičce a při olizovaní páníčka dojde k nakažení.

Onemocnění některými výše zmiňovanými parazity jsou odhalena často náhodně. Je nutné dbát na základní hygienu, hlavně u malých dětí a předcházet onemocněním Vašich mazlíčků odčervením nebo vyšetřením trusu. A samozřejmě je nutné sbírat exkrementy po svých psech, aby nevznikal prostor k nákaze.