Epilepsie u psa: Co ji způsobuje a jak s ní žít?

Epileptický záchvat, který náhle přepadne vašeho mazlíčka, není nic, čeho byste chtěli být svědky každý den. Je to hrozné, stresující a vy máte strach. Ale nepropadejte panice, i s epilepsií se dá prožít krásný společný život. Důležité je svědomitě dodržovat léčbu a zbytečně nevystavovat pejska spouštěčům záchvatů.

Co je vlastně epilepsie?

Při epilepsii má pes nemocný nervový systém. Hlavní roli tu hraje mozek, protože je určitým způsobem poškozený. Zajímavé je, že se u psů tato nemoc nevyskytuje zase tak zřídka, jak bychom si mohli myslet. Některé statistiky uvádějí, že jí trpí zhruba 3 % pejsků, a to bez ohledu na plemeno, pohlaví nebo věk. Samozřejmě některé rasy jsou k epilepsii náchylnější. Pozor by si měli dát páníčkové jezevčíků, kólií, kokršpanělů a bíglů.

Kde leží příčina?

Občas se nedá říct jednoznačně, co je viníkem. Někdy hrají roli geny, někdy se epilepsie vyvine z úrazu hlavy, někdy za ní stojí komplikovaný porod s nedostatek přívodu vzduchu. Může se dostavit také při nádorovém onemocnění mozku. Kromě biologické příčiny však najdeme i vnější příčiny, které jsou ale spíše spouštěči záchvatů nežli nemoci jako takové. Zvýšený stres, fyzická zátěž, emoční nestabilita nebo nadměrný hluk mohou podráždit nervy do takové míry, že je starost na světě.

Jak se epilepsie projevuje?

To je ta nejméně příjemná část. Projevy epilepsie totiž nejsou rozhodně nic veselého a každý páníček je jen těžko snáší. Typické bývají křečovité záchvaty, které přicházejí znenadání a opakují se v nepravidelném horizontu, délce a intenzitě. Pejskovi při nich na chvíli vypoví svaly i smysly a při silnějších záchvatech může dokonce ztratit vědomí. Běžným „doplňkem” je zběsilý pohyb končetin, třas, cvakání zubů a pěna kolem úst.

Někdy se může stát, že epileptický záchvat proběhne zcela bez křečí. Poznáte ho tak, že pejsek strnule zírá před sebe, nehýbe se a pokud ano, jen nekoordinovaně. U jiného typu záchvatu má pes křečovitě stisknuté čelisti, silně dýchá a z tlamy mu vytéká pěna. Nebo má naopak otevřená ústa dokořán, silně polyká a třese se po celém těle. Existují i případy, kdy pes ztuhne, převrátí se na bok a obrátí oči v sloup. Při záchvatech rovněž hrozí, že pejsek přestane dýchat.

Jakmile záchvat přejde, pes je často dezorientovaný, má hlad a extrémní žízeň, protože mu chybí energie. Obvykle také rychle upadne do spánku.

Co s tím?

Epilepsie bohužel patří do nemocí, které se nedají vyléčit. Jediné, co můžete dělat, je být pod pravidelným veterinárním dohledem, kontrolovat průběh nemoci podáváním léků, záchvatům předcházet a pokud se dostaví, jednat rychle a rozumně. Někdy záchvaty trvají krátce a pes se z nich většinou dostane sám během pár vteřin. Při silnějších a déle trvajících křečích byste ale měli zavolat veterináře, který se buď za pejskem okamžitě dostaví s uklidňující injekcí, nebo vám poradí, co dělat.

Časem se vám také podaří přicházející záchvaty rozpoznat a vysledovat, co je způsobuje. Pak těmto situacím snadno předejdete. Při záchvatu se nesnažte psa uklidnit, protože vás může pokousat. Odstraňte z jeho dosahu nebezpečné předměty, které by ho při záchvatu mohly zranit. A hlavně k němu buďte shovívaví i během „běžného” dne, protože psí epileptik potřebuje hlavně klid, lásku a pocit, že jste tu pro něj.