OS Buldočí naděje: Vyprávíme lidem příběhy psů. Věříme, že pozitivní osvěta má smysl
Občanské sdružení Buldočí naděje pomáhá takzvaným placatým psím plemenům - francouzským buldočkům a anglickým buldokům, kteří neměli štěstí na páníčka. Kromě aktivní pomoci psům v nouzi je náplní organizace také osvěta veřejnosti. Seznamte se s nimi v našem rozhovoru.
Vaše sdružení pomáhá opuštěným anglickým buldokům a francouzským buldočkům. Proč právě těmto plemenům?
Stejně jako každý zkrátka preferujeme určitá plemena pro jejich vlastnosti a vzhled. „Placky“, jak se plemenům s krátkými čumáky říká, nás jako věrní parťáci doprovází životem. Buldoci a buldočci začali být populární, kvůli tomu jich stále více trpělo v takzvaných množírnách a objevovaly se inzeráty na nepotřebné psy. V té době ale neexistovalo žádné oficiální sdružení, které by takovým psům pomohlo. A tak jsme založili Buldočí naději. Postupem času jsme do party přibrali i mopsíky, protože dodnes svůj vlastní spolek na pomoc nemají. A placatí jsou stejně.
Pokud si od vás někdo pejska adoptuje, na co by se měl připravit? V čem jsou tato plemena oproti jiným rasám specifická?
Je to především jejich kostra a krátký čumák. Kdo si chce adoptovat buldoka, měl by dopředu zvážit, že to zkrátka není a nebude sportovec. A to přesto, že se svým páníčkem bude dělat vše do roztrhání. Ne nadarmo se říká „má buldočí povahu“. Plackám se v létě špatně dýchá, hůře se jim proto ochlazuje tělo. Takže je potřeba jim přizpůsobit rytmus více než jakýmkoliv jiným plemenům. Toto obtížné dýchání také nadměrně zatěžuje srdce, které je u buldoků i tak zpravidla větší než u jiných psů. Šlechtěním se jim vytvořila silná a pevná kostra s velkým hrudníkem. Buldok je takový malý těžkotonážní kvádr, který vydrží víc než je zdrávo. Jenže i to má své mínus. Páteř se jim tímto šlechtěním srazila a trpí tak často na výhřezy plotýnek a podobně. Nemělo by se s nimi proto třeba skákat přes překážky. Jejich těžká kostra na to není připravená. A nakonec se oklikou vrátím k povaze. Kdo si chce pořídit buldoka, musí počítat s tvrdohlavým dítětem v pubertě. Jenže právě jejich lidská povaha je to, co dělá buldoky výjimečnými.
Pokud si někdo nemůže psa adoptovat, ale rád by pejskům přesto pomohl, jaké má další možnosti?
Pokud se týká naší organizace, lidé nás mohou podpořit nákupem v našem e-shopu nebo třeba koupí psích granulí a jiných potřeb. Spolupracujeme s firmami, které nám na tyto věci dávají slevy tak, aby lidé nemuseli platit běžnou tržní cenu. Které firmy to jsou, se lidé dozví na našich stránkách. Velmi nám samozřejmě pomáhá sdílení našich příspěvků a zmínky o naší organizaci, aby se o nás dočetlo co nejvíce lidí a tím pádem potenciálních nových páníčků. Možnosti pomoci jsou ale i další – jiné organizace stále shání dočasné domovy, útulky potřebují venčitele. Každý, kdo chce pomoci, se může ozvat nejbližšímu z nich a udělat nějakého pejska šťastným.
Jednou z vašich hlavních činností je i osvěta veřejnosti. Jak probíhá a jaké má úspěchy?
Osvěta je pro nás velmi důležitá. Při založení spolku jsme si řekli, že to chceme dělat jinak, než je obvyklé. Snažíme se o pozitivní osvětu bez drastických obrázků. Přesvědčujeme lidi, že adopce je hezký a záslužný čin a že pes bez domova může být skvělým parťákem pro život. A že další a další produkce zvířat je zbytečná. S naším stánkem jezdíme po různých – nejen psích – akcích, ukazujeme fotky, naše vlastní adoptované psy, vyprávíme lidem jejich příběhy. Věříme, že tato forma pozitivní osvěty úspěch má. Jak velký ale můžou posoudit jen naši sledovači, zeptejte se jich!
Na pomoc pejskům jde ze 100 % také výtěžek z prodeje na vašem e-shopu. O jaké předměty je největší zájem?
Na e-shopu nabízíme hrnky, trička nebo placky (ty kovové, u živých je proces adopce složitější). Největší zájem je vždycky o nový motiv. No a každoročně je to kalendář, který fotíme s našimi adoptivními rodinami. Po tom se vždycky zapráší. Do budoucna chystáme na e-shop několik dalších buldočích nápadů, takže se určitě vyplatí náš e-shop sledovat.
MEDAILONEK
Buldočí naděje, to je Hana, Bára, Sabina, Maruška a Anička
Je nás pět, ve svých civilních zaměstnáních se každá věnujeme jinému oboru, ale spojuje nás láska k plochým tvářím, přátelství a účty za telefon. Všechny placky, které nám projdou rukama, považujeme už navždycky tak trochu za vlastní. Jsme moc rády, že naše adoptivní rodiny jsou s námi na jedné vlně, moc si jich za péči o adoptáky vážíme.