Pejsek a povely (část 2.)

Vítejte u dalšího dílu článku Pejsek a povely (pro ty, kteří nečetli první část, naleznete ji zde). Dnes se podíváme na další povely jako lehni, zůstaň, ke mně a na závěr jedno malé překvapení - jak využívat věcí, nebo spíše pohybů, které štěňátka dělají sami. Tak se na to pojďme vrhnout.

Lehni je velmi těžký povel, nezdá se to, ale pro štěně je to nepřirozené. Ono si lehne, ale jen když chce samo, protože jinak by vám samo od sebe muselo ukazovat v podřízené pozici kdykoliv se vám zachce a to se některým jedincům nemusí vůbec líbit. Jsou dva způsoby, jak psa tento povel naučit. Jeden ze sedni, ten je jednodušší pro pánečka a druhý ze stoje, ten je pro psa přirozenější, ale pro koordinaci na učení těžší. Pejska si posadíme a přidržujeme ho za zadeček, vezmeme pamlsek, navnadíme na pamlsek (občas to není vůbec potřeba, ale kdyby byl náhodou nějaký pejsek, který je roztěkaný, tak je lepší mu vyloženě říct, že něco, co je moc dobré, mám v ruce a může to dostat) a dáme pamlsek do úrovně jeho čumáčku, když se položí. Pamlsek však stále držíme. Přirozená reakce pejska je, že vstane, posune se a pamlsek si vezme, právě proto ho přidržujeme. Někteří pejsci se leknou, proč je držíte a začnou se otáčet po vaší ruce. Stačí je mírně pustit a opět navnadit na pamlsek. Někteří pejsci si ihned lehnou, na některé pejsky musíte mírně tlačit a přidržovat je. Opět pejska hodně chvalte, když si lehne. Pro temperamentní pejsky je tento povel velmi náročný, ale bojujte :)

Povel zůstaň jsem cvičila vždycky tak, že jsme pejska nechala sednout nebo lehnout, řekla zůstaň, odešla jsem pár kroků (klidně dva) a zase jsem se vrátila a hodně chválila. Všichni moji pejsci byli ze začátku tak zaražení, kam odcházím a proč pořád oni musí sedět/ležet, že opravdu zůstali. Povel, na pochopení pro pejska, je docela těžký, proto nezoufejte, pokud ho tento povel budete učit v rámci dnů. Další „vychytávkou“, jak to pejska naučit, je ho nechat opět sednout/lehnout, říct zůstaň a obejít ho. Postupně pak kruh zvětšovat. Nezapomenout chválit! A opravdu upozorňuji, toto je povel, který se pejsek může učit opravdu dlouho.

Povel ke mně může být problémový na učení ze dvou důvodů. Za prvé máte psa, který je obrovský závislák a nevzdálí se ani na metr, takže nemáte ani prostor trošku po utéct a zavolat na něj. V tomto případě, pokud máte možnost, procvičujte povel ve dvou. Jeden pejska motivuje na sebe a druhý se vzdálí třeba jen na 2 metry a zavolá Punťo, KE MNĚ! Drží v ruce pamlsek a snaží se k sobě pejska nalákat. Jelikož je to závislák, tak hned přijde a u těchto typů pejsků nebude žádný problém se povel naučit. Druhým problémem je, pokud se pejsek nechá velmi rychle odlákat jinými podněty a je roztěkaný. Rychle ztrácí kontrolu a je důležité neztratit s ním kontakt. V zásadě ale u tohoto povelu stačí mít psa na vodítku a při povelu ke mně pejska něžně přitáhnout a pochválit. Opět je to povel, který je těžší na pochopení a může trvat déle než si pejsek zvykne, co po něm vlastně chcete.

U všech povelů velmi doporučuji, i když pejska zrovna povel neučíte, tak jim ten povel dávat. Když je to například štěně, které máte 3 dny doma, a ono za vámi běží z místnosti do místnosti, tak zavolat rychle KE MNĚ! Ať si slova osvojí a rychleji se tak všechno naučí. Samozřejmě všechno s mírou.

Poslední informaci, které se budeme v tomto článku věnovat, jsou pohyby, které štěně dělá samo a my jich pouze využijeme. Když byl Owísek malé roztomilé štěňátko s velkým bříškem a velkou sedací základnou, tak velmi rád (doteď nechápu proč) zvedal přední packy do vzduchu a přitom seděl na zadečku. Dělal to, když něco chtěl a dělal to, když jsem mu vynadala a on se tak omlouval. Jelikož můj bývalý pejsek, srnčí ratlík, uměl prosit a naučil ho to můj otec tím, že na učení padla skoro celá bábovka, říkala jsem si, že bych toho mohla využít a bylo by to naučení rychlejší. Kdykoliv tedy Owen „poprosil“, tak jsem řekla POPROS! A hodně jsem ho chválila. Naučil se to velmi rychle. Druhé, co dělal, tak zvedal packu. Úplně stejně jsem ho naučila povel AHOJ. Guccisek nemá tak dobrou základnu jako Owen, proto neprosí, ale snaží se skákat a držet u toho přední packy jak Owísek, ale velmi dlouho jsem ho učila ahoj. Nakonec jsem to vzdala, protože Gucci patří k těm pejskům, kteří jsou roztěkaní a co umí dnes, zítra už umět nemusí. Přelom byl však večer, kdy jsme leželi v posteli, Gucci za mnou přišel a dával na mě tlaku ve stylu „pojď si hrát“. Já jsem si četla a chtěla jsem mít klid. On však pořád „otravoval“ s packou. Tak jsem mu začala dávat ruku na packu a říkala ahoj. Toto asi tak 50x po sobě. Jeho to bavilo, protože jsem se mu věnovala a já si říkala, že by si to konečně mohl zapamatovat. A opravdu ano, od té doby umí ahoj :)

Naučit pejska povely není těžké, chce to jen trpělivost a chuť. Je však důležité, aby pejsek opravdu poslouchal. Nemusíte ho učit „blbosti“ typu popros a ahoj. Ale je potřeba, aby uměl ke mně. Na procházce se to hodí, nemusíte ho mít pořád na vodítku a psovi věříte, že i kdyby cokoliv, tak přijde. Je jedna velká pravda - vycvičený pes není nebezpečený pes, a je jedno jestli je to čivava nebo doga.